Mnoho lidí označuje Fiat Tipo jako chudého příbuzného odvozeného sedanu a kombi Tempra. Pravdou je, že tempra v mnoha ohledech tipo skutečně převyšuje. Avšak i tipo svému majiteli poskytne velmi dobrou službu.

Fiat Tipo již dnes spadá do kategorie nejlevnějších ojetin s cenou pod padesát tisíc korun. Tato kategorie má své charakteristické rysy. Jedná se o vozy s vysokým počtem najetých kilometrů a často přetočenými počítadly, vyžadující někdy i značné investice pro zajištění komfortního a bezpečného provozu, jelikož majitelé prodávající tyto automobily do nich delší dobu před prodejem většinou nechtějí investovat. Vozy jsou často více či méně bourané a neodborně a levně opravené, povětšinou je trápí koroze a tak dále a tak dále, dalo by se ještě dlouho pokračovat.

Tipo mělo v mnoha ohledech smůlu. Ačkoli se jedná o vůz pyšnící se titulem auto roku, výraznějšího úspěchu nedosáhlo. Problém byl design karoserie, silná zbraň italských vozů. Tipo přišlo na svět v době končící éry přísně hranatých tvarů a bylo jedním z jejich posledních zástupců. V této době však již zákazníci začali žádat obliny a ladné křivky. Dalším problémem byla jistá nedoladěnost v některých ohledech. Z té právě vychází jednoznačně lepší hodnocení tempry zmíněné v úvodu. Jde hlavně o jízdní vlastnosti, které měla tempra jak jistější, tak komfortnější, lepší také byla kvalita sedadel, hodnotnější a lépe zpracovaný interiér a v neposlední řadě měla též vyšší tuhost karosérie. Ve všech těchto ohledech došlo ale i u tipa ke zlepšení, a to při modernizaci v roce 1993.

Pokud musíme něco u tipa pochválit, je to vnitřní prostornost. Ta je opravdu skvělá, cestující se rozhodně nemohou cítit stísněně. Navíc je z vozu velmi dobrý výhled a potěší i objem kufru. Pracoviště řidiče může být v závislosti na verzi buď standardní nebo s digitální přístrojovou deskou. Ergonomie však není nejsilnější stránkou vozu. Fiat trošku experimentoval s ovladači a ne všechna jsou zdařilá. Dá se na ně ale vcelku bez větších problémů rychle zvyknout.

Nabídka pohonných jednotek je docela široká. Setkat se můžete jak s karburátorovými, tak vstřikovacími benzinovými jednotkami a klasickými předkomůrkovými diesely v atmosférickém i přeplňovaném provedení. 1,6i 8V / 58 kW mezi zážehovými motory a 1,9 TD / 66kW mezi vznětovými. Vyloženě nepovedená je čtrnáctistovka.

+ dobrá dostupnost servisu i náhradních dílů
+ prostornost interiéru
+ velikost zavazadelníku
+ velmi dobré šestnáctiventilové zážehové motory
+ pozinkovaná karoserie
+ přehledná karoserie

- slabší brzdy
- horší jízdní vlastnosti
- špatné dílenské zpracování
- nízká torzní tuhost karosérie
- nepovedený motor 1,4
- vcelku nevýrazný design

Doporučení časopisu AUTO7

Tipo se rozhodně neřadí mezi premianty žebříčku spolehlivosti. Trápí ho řada problémů od závad elektrické soustavy přes rychleji opotřebené podvozkové komponenty, zatuhlé vstřikovače, úniky oleje, propálená těsnění pod hlavou až po netěsný chladící systém ať už v důsledku propouštění vodní pumpy nebo nekvalitních sponek na hadicích. Překvapivě, ačkoli se vůz chlubí pozinkovanou karoserií, najdou se na podvozku choulostivá místa, která rez napadá. Problém s korozí má také výfukové potrubí.